Autentické příběhy útěků britských sestřelených pilotů z německých zajateckých táborů. Kniha se stala v roce svého vydání 1950 bestsellerem. Není to román, ale autentické svědectví o britských letcích, kteří se ani poté, kdy byli sestřeleni a ocitli se v německém zajetí, nevzdávali a neustále se pokoušeli uniknout, dostat se do vlasti a znovu bojovat proti nacistům. Autor sám prožil toto dobrodružství. Narodil se v Austrálii, tam prodělal výcvik a první lety, ale za druhé světové války vstoupil jako stíhač do britského Královského letectva. Nad Tunisem byl však sestřelen a dostal se do německého zajetí, do proslaveného tábora britských zajatých pilotů Stalag Luft III. Když v roce 1950 vyšlo poprvé jeho vyprávění o snad největším pokusu zajatců o útěk, kniha se stala senzací. Autor sám nepřiznává, zda se osobně účastnil hloubení tunelu a útěku. Zřejmě nikoliv, protože ze 76 lidí, kterým se podařilo uprchnout, jen čtyři dosáhli Anglie. Ostatní pochytali Němci, stejně tak jako ve většině jiných případů, a na přímý Hitlerův rozkaz jich padesát zavraždili - prý při pokusu o útěk. Autor v knize připomíná i mnohé jiné historie útěků, které se odehrávaly v každém zajateckém táboře, protože podle ženevské konvence, podepsané rovněž Německem, se takové případy měly posuzovat "shovívavě", a také se většinou trestaly několika dny samotky. Závěr knihy popisuje, jak britské zpravodajské služby po celé Evropě, i v Československu, hledaly po válce stopy, které by jim poskytly důkazy, jak skutečně zahynulo oněch padesát zavražděných britských pilotů a kdo za to nese osobní odpovědnost.